Slunovratové zamyšlení o minimalismu a kráse pomalého života

Dneska s vámi výjimečně nechci sdílet svá PR moudra. Dneska totiž nepracuju. Dneska je Slunovrat! A v tenhle den ‒ první letní ‒ jsem si víc než kdy jindy za poslední dva roky, co jsem na volné noze, uvědomila, že čas si lze koupit.

Ne, nespletla jsem se – zápor v té větě opravdu být nemá. Protože každý máme volbu! Mám pocit, že čím dál víc kamarádů mi na nejrůznější návrhy akcí, nebo dotazy jak se mají, odpovídá: nemůžu, nemám čas, nic nestíhám… Přitom je na každém z nás, jak se rozhodneme svůj život žít. Jestli v kalupu, intenzivně, cílevědomě a se spoustou více nebo méně úspěšných projektů za sebou; anebo s vnitřním klidem, drobnými radostmi a bohatstvím jiného typu.

Kecy v kleci? Upřímně říkám, že na volné noze mám míň peněz. Ale rozhodla jsem se tak dobrovolně, a to i díky mně blízkému člověku, kterému jsem pohodu a vnitřní vyrovnanost skoro až záviděla. Než mi došlo, že je to jen a jen na mně, a že když mě to udělá šťastnou, můžu dneska místo kanceláře klidně pracovat na zahradě. Druhá stránka mince je ta, že na též zahradě jsem strávila i svojí dovolenou, ale i to bylo mé svobodné rozhodnutí. Těch skoro 60 kilo načesaných, snědených a v nejrůznějších dobrotách zpracovaných třešní za to stálo!! :)

Dneska je nejdelší den v roce a já jsem si užila každou jeho minutu. Přitom jsem dělala úplně obyčejné věci: lezla jsem po stromě, obědvala jahody, opalovala se na dece, fotila kvítí, trhala byliny, čekala půl hodiny na zpožděný vlak a vůbec mi to nevadilo... Napsala jsem jeden PR článek a pak tenhle blog. Pokud jsem aspoň jednoho z vás namotivovala k tomu, aby zvolnil svoje pracovní tempo, tak jsem udělala něco užitečného i pro ostatní.

Ale možná mluvím už k přesvědčeným, protože kdo dočetl až sem, tak ví, jak příjemně trávit svůj čas ;)

Přeju vám krásné slunovratové dny!