Kobylo, proč nepíšeš?
Touhu literárně tvořit v sobě údajně pociťují tři čtvrtiny všech lidí. To znamená, že se řadím asi tak mezi pět miliard obyvatel planety, kteří chtějí napsat knihu. Proč jsem to doteď neudělala?
Jsem kovářova kobyla. Nebo spíš prodejná písmačka. Píšu pro peníze, a tak už nezbývá čas a chuť psát pro radost. Přitom téma by bylo... Koketuje se mnou, tančí kolem mě, jen ho chytit! Ale kdy? V minutě mezi odpovídáním na 83. a 84. email dnešního dne? Když jdu po práci na procházku se psem a ono na mě vykoukne zpoza rohu? Nebo když si večer sednu zpátky k počítači a facebook na mě vychrlí milion dotazů a komentářů na firemních stránkách?
Myslím, že doopravdy začnu psát teprve, až se dostanu z pracovního shonu. Mám už i plán, jak to udělat… ale zatím neprozradím :)
Do doby, než nějaké prozíravé a samozřejmě renomované nakladatelství mé veledílo vydá, vám jako svému prvnímu publiku věnuji svojí 3 roky starou povídku. Berte to jako výraz vděku za to, že tenhle blog čtete ;-) Budu ráda, když dáte vědět, jak se vám líbila!
