Kde opisovat, když chcete hezké texty
Nikdo nemá patent na písmenka, o to míň na písařinu. Psaní se nedá vystudovat, není to věda, ale řemeslo. K hezkým textům se musíte vypsat. Jak na to? A co dělat, když na to nemáte čas a trpělivost?
Ne nadarmo se mezi autory říká: „První verzi hoďte psům!“ Dobrý textař se vypisuje roky – od dětských pohádek, přes pubertální deníčky, milostné a strašidelné povídky, krátké prózy a novelky, možná až k románu.
O sobě odhaduju, že jsem momentálně někde v půlce tohohle procesu. Po sedmi letech praxe, kdy mám na kontě něco přes 300 publikovaných tiskových zpráv, desítky článků na webu a redakci jedné publikace, už asi můžu neskromně říct, že dokážu napsat text, co má hlavu a patu.
Nejvyšší a zatím pořád ještě nedohlednou metou je pro mě román. Námět se mi urodil v hlavě už víc než před dvěma lety, ve volných chvilkách si ho hýčkám a těším se, jak „jednou“ napíšu TU knížku. Dokonce jsem se kvůli získání většího spisovatelského sebevědomí zapsala na kurz tvůrčího psaní Reného Nekudy. Bylo to osvěžující, inspirativní a zábavné. Vřele doporučuju: rozvinete svoji kreativitu, fantazii a slovní zásobu, zbavíte se tvůrčího bloku a získáte zdravou motivaci, lépe poznáte sami sebe (a jak fungujete). Znalost fungování příběhů se vám může hodit i v běžném životě, třeba při vytváření prezentací. Taky se seznámíte se zajímavými lidmi a můžete získat nové kontakty.
Jak se ale naučit psát, pokud tím nechcete strávit 25 let života jako já (a stále nemít pocit, že „už“ zvládnete knížku)?
Rada je jednoduchá: Opisujte. Kraďte nápady a postupy od profesionálů. Nebojte se toho. Oni to dělají také! Někteří jsou dokonce od té lásky a se svými tipy se s publikem rádi podělí. Textaři jsou totiž tak trochu egoisti a když můžou psát o tom, jak se má správně psát, dělá jim to radost :-)
Tipy najdete třeba tady:
Až se do toho pustíte, vždycky je dobré, aby to po vás někdo přečetl, opravil čárky, vypulíroval a pochválil. Kdybyste měli pocit, že ten někdo bych mohla být já, ráda se toho ujmu!
A hlavně se toho nebojte. Kdyby všichni velcí spisovatelé čekali, až se na to budou cítit, nikdy nic nezveřejní!
